V úterý 20. září 2016 se žáci kvinty, sexty, septimy a oktávy v časných ranních hodinách vypravili na dvoudenní exkurzi do Polska. Cílem naší cesty bylo město Krakov a především dvě velmi smutná místa – největší koncentrační tábor 2. světové války Osvětim a přilehlý vyhlazovací tábor Březinka.
První zastávkou našeho výletu byla radiostanice v Gliwicích, místo tzv. Gliwického incidentu, který také bývá označován jako počátek 2. světové války. Prohlédli jsme si zde místní radiovou věž, která je v současné době nejvyšší dřevěnou stavbou Evropy.
Poté následoval přesun do Krakova a procházka po historickém centru města, kde jsme se seznámili s mnoha pamětihodnostmi. Mezi ně patřil např. Rynek Glowny – největší středověké náměstí v Evropě, tržnice Sukiennice, dům, kde žil papež Jan Pavel II., a mnoho dalších. Po návštěvě místního obchodního centra jsme se přesunuli do hotelu, abychom nabrali síly na návštěvu místa, které se stalo symbolem holocaustu a nepředstavitelného lidského utrpení – Osvětim.
Druhý den ráno jsme se hned po snídani vydali na prohlídku Osvětimi a Březinky. Tato prohlídka nebyla jen poučením z nedávné historie, ale především silným životním zážitkem. Ačkoli jsme již slyšeli mnoho o hrůzách holocaustu a koncentračních táborů, nikdo z nás nebyl připraven na pocity, které nás zasáhly, když jsme procházeli mezi opevněnými zdmi, ostnatými dráty, šibenicemi, hrůzou nahánějícími budovami a místy, kde trpělo a zemřelo tolik lidí. Na vlastní oči jsme viděli plynové komory, kremační pece i hladomornu a dozvěděli se mnoho šokujících informací o nelidských podmínkách života, práce i smrti vězňů, nepředstavitelně krutém zacházení s vězni i strašlivých pseudolékařských pokusech prováděných na vězních. Celý dojem z naší návštěvy tohoto hrůzostrašného místa umocňovalo ještě ponuré deštivé počasí a tragické příběhy jednotlivých vězňů, které nám vyprávěla naše průvodkyně. Přestože prohlídka námi poněkud otřásla, byla (stejně jako celá exkurze) velmi zajímavá, obohacující, poučná a pomohla nám si uvědomit, že k tomu, aby se tragické historické události už nikdy neopakovaly, je třeba si je stále připomínat.
Pavlína Píhová, oktáva
